Vznik a rozvoj waldorfského školství

Na počátku byla konkrétní potřeba

Waldorfská pedagogika nevznikla jako teorie, ale jako odpověď na konkrétní potřebu.

Po první světové válce hledala Evropa nové cesty – i ve vzdělávání. Podnikatel Emil Molt tehdy oslovil filozofa Rudolfa Steinera s prosbou: vytvořit školu pro děti zaměstnanců jeho továrny.

V roce 1919 tak ve Stuttgartu vznikla první waldorfská škola. Byla otevřená všem dětem bez ohledu na původ a měla ambici nabídnout vzdělání, které nebude rozdělovat, ale rozvíjet člověka jako celek.

Silné myšlenky se rychle šíří, ale také vadí

Myšlenka se rychle rozšířila. Už během několika let vznikaly další školy v Německu i v zahraničí a postupně se vytvořilo mezinárodní hnutí.

Rozvoj však nebyl přímý – ve 30. letech byly waldorfské školy v nacistickém Německu uzavřeny a znovu se začaly rozvíjet až po druhé světové válce.

Východní Evropa svůj hlavní rozmach zažila v 90. letech, tedy bezprostředně po pádu komunistických režimů.

Myšlenka i potřeba trvají dodnes

Dnes existují tisíce waldorfských škol a vzdělávacích institucí po celém světě.

Waldorfská pedagogika se za více než sto let proměňovala, ale její základní myšlenka zůstává stejná: vzdělávání má vycházet z vývoje dítěte a podporovat jeho celostní rozvoj.

Myšlenka, ze které waldorfská pedagogika vznikla, tak zůstává aktuální i dnes – jak vzdělávat člověka pro svět, který se neustále proměňuje.

Přehledná fakta

• první škola: 1919, Stuttgart
• zakladatel: Rudolf Steiner
• impuls: škola pro děti dělníků
• dnes: tisíce škol po celém světě